Finanční poradce o této kauze nemusí zatím vědět, protože ho logicky o tom pojišťovny neinformovaly. A proto Vám to také nedokáže potvrdit. Ale je to nezvratný fakt, který je potvrzen soudy.

Naše služba je pro Vás bezplatná.

Celý proces je individuální a tudíž nejde předjímat. Dle dostupných informací lze odhadnout standardní délku těchto řízení 6-8 měsíců. Po vyplnění formuláře zde na stránkách a doplnění potřebných informací a dokumentů, bude možné časový odhad upřesnit. Zkrácení lhůty řízení je naším společným cílem.

Kontaktujte advokáta. Existuje mnoho rizik, které je důležité znát. Proto je vhodné věc řešit, co nejdříve.

Ve výběru advokáta Vás nikdo nemůže omezit. Nemáte-li svého advokáta, se kterým standardně řešíte své záležitosti, pak lze advokáta nalézt na webu České advokátní komory (www.cak.cz). V případě zájmu Vás propojíme s advokátní kanceláří, která pro nás zjišťuje existenci nároků vůči pojišťovnám z neplatných pojistných smluv.

Na základě analýzy stovek soudních řízení jsme dospěli k závěru, že problém neplatnosti pojistných smluv životního pojištění konstruovaných na principu kapitálové hodnoty a uzavíraných především (nikoli výhradně) v letech 2001 až 2013, je systémový.

Důsledkem je, že miliony klientů pojišťoven mají pohledávky za pojišťovnami v podobě bezdůvodného obohacení za inkaso pojistného z neplatné pojistné smlouvy, a to v řádu desítek miliard korun.

Problém komunikujeme široké veřejnosti s cílem vzbudit zájem dotčených klientů a následně se ekonomicky podílet na jejich nároku vůči pojišťovnám. Primárně hledáme existující nároky klientů, které odkupujeme za fér cenu a následně za své náklady řešíme věc s přísloušnou pojišťovnou.

Právní analýza pojistné smlouvy je i tak žádoucí, neboť neplatná pojistná smlouva nezakládá nárok na pojistné plnění.

Dokonce i ve specifických případech, kdy celkové plnění pojišťovny bylo vyšší, než plnění klienta (tedy pokud součet mimořádných výběrů a pojistného plnění je v daném okamžiku vyšší než uhrazené pojistné), lze  v případě zjištění právních vad takové pojistné smlouvy pochopitelně očekávat, že budete mít zájem řešit své potřeby ve vztahu k zajištění rizik prostřednictvím nové pojistné smlouvy.

Neplatná pojistná smlouva nezakládá nárok na pojistné plnění!

Klienti uzavírají pojistné smlouvy kvůli eliminaci rizik, typicky na základě krizových scénářů s ohledem na nutnost finančně zajistit chod domácnosti a vypořádat závazky. Dotčené pojistné smlouvy se bez výjimky sjednávaly pro krytí rizika úmrtí. Je třeba si uvědomit, že plnění z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením příjemce takového plnění. Tedy i pokud by pojišťovna z takové neplatné pojistné smlouvy plní, příjemce plnění by v případě určení, že smlouva je neplatná, byl povinen takové plnění vrátit. Řeč je mj. o obmyšlených osobách, ve prospěch kterých klienti smlouvy v minulosti uzavřely (manželé, děti, rodiče apod.). Řeč je mj. o zástavních věřitelích, kteří mají pojistné plnění inkasovat kvůli úmoru závazků. Okruh osob způsobilých zpochybnit platnost pojistné smlouvy je přitom velmi široký a představa, že například kterýkoli z účastníků dědického řízení (zejména pokud nebyl obmyšlenou osobou) může platnost smlouvy kvůli vlastnímu prospěchu z podílu na bezdůvodném obohacení napadnout u soudu, je v podmínkách České republiky velmi reálná.

Komplikací je nespočet a pojistná smlouva, kterou pojistník/pojištěný uzavřel kvůli eliminaci rizika sama nesmí být rizikem.

Mimo uvedených možných komplikací s pojistným plněním je nutné vnímat i další rozměr problému právních vad pojistných smluv, a tím je snižování pojistného plnění o neoprávněné srážky. I platná pojistná smlouva může obsahovat neplatná ujednání, na základě kterých pojišťovny snižují kapitálovou hodnotu pojištění (investiční složku) o desítky procent. Nejvyšší soud již v této věci vydal klíčové rozhodnutí postihující obchodní modely většiny pojišťoven. Klienti uzavírají pojistné smlouvy k zajištění finanční stability v případě nastalé pojistné události a případné neoprávněné krácení pojistného plnění rozhodně není v jejich zájmu.

Daňové vratky bude nutné vrátit, protože daňový základ nelze snižovat o bezdůvodné obohacení. Pojistné uhrazené na neplatnou pojistnou smlouvu je totiž z právního hlediska bezdůvodným obohacením na straně pojišťovny.

Jak ovšem vyplývá ze stanoviska Ministerstva financí ČR situace přeci jen není tak chmurná, jak prezentují pojišťovny. Je-li pojistná smlouva neplatná, klient není povinen tzv. dodanit v minulosti čerpané daňové bonusy v prvním následujícím daňovém přiznání, ale relevantní jsou pouze daňové bonusy získané za poslední tři zdaňovací období. Maximální ztráta klienta je tedy ohraničena. Případné sankce ze strany finančních úřadů jsou pak způsobilé k vymáhání náhrady škody po pojišťovnách a řada klientů již takové řízení vede.

V každém případě lze jen doporučit spojit se s advokátem, který se na danou problematiku specializuje a který se nepochybně pokusí s pojišťovnou vyjednat narovnání, zajišťující jednak finanční kompenzaci a především klid ve vztahu k finančnímu úřadu.

U zaměstnavatelů přispívajících na neplatné pojistné smlouvy svým zaměstnancům je situace o dost složitější a neprodlené provedení právní analýzy v těchto případech lze jen doporučit.

V těchto případech se totiž problém nezužuje jen na diskuzi o neoprávněném snižování daňového základů o takové příspěvky, ale potenciálně vyvstává problém s neplněním podmínek pro osvobození od plateb sociálního a zdravotního pojištění. Tyto mohou být doměřeny až 10 let zpětně a s obrovským úrokem z prodlení.

Řešením je pokusit se s pojišťovnou vyjednat dohodu o narovnání, která mimo finanční kompenzace uchrání zaměstnavatele od potenciálního doměrku daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Samozřejmě pouze za součinnosti s advokátem!

Pojišťovnou nemohou říkat nic jiného a nemohou ani dělat nic jiného. Ovšem bez ohledu na cokoli je výplata pojistného plnění z neplatné pojistné smlouvy v právní rovině bezdůvodným obohacením příjemce takového plnění. Některé z důsledků jsou podrobněji rozebrány v přechozích bodech. Bohužel důsledky jsou pro klienty a jejich rodiny veskrze negativní, možná až fatální.

V případě pochybností o platnosti pojistné smlouvy lze jen doporučit provedení právní analýzy!

Nemohou říkat nic jiného. A dokonce to může být pravda (může se jednat o některou z odhadovaných 10 % platných pojistných smluv). Avšak účelově zcela pomíjí skutečnost, že problém právních vad pojistných smluv má mimo možné neplatnosti ještě druhý rozměr spočívající ve významném krácení budoucího pojistného plnění o nesjednané srážky na úkor kapitálové hodnoty pojištění (investiční složky). Nejvyšší soud ČR v roce 2019 významným způsobem vymezil pravidla jednání se zájemci o pojištění a s ohledem na obchodní modely pojišťoven lze vnímat významnou pochybnost, zda nejrůznější sazebníky nákladů a poplatků jsou platnou součástí pojistných smluv. Ostatně závěr Nejvyššího soudu ČR potvrdila i Česká národní banka v příslušném dohledovém benchmarku.

Právní analýza pojistné smlouvy tak může skončit závěrem, že tato je platná, avšak obsahuje neplatná ujednání, jejichž aplikace pojišťovnou zkrátí pojistné plnění např. v případě dožití o desítky procent. Jde o desítky a stovky tisíc u každé pojistné smlouvy. I z tohoto důvodu lze klientům jen doporučit provést právní analýzu.

Jde o velmi častý argument používaný pojišťovnami, prezentovaný s cílem odradit klienty od sporů o nároky z pojistných smluv.

Český právní řád není až na výjimky založen na principu právní závaznosti soudních rozhodnutí. Právní vady pojistných smluv prezentované v nálezech finančního arbitra či rozsudcích soudů jsou však často systémového charakteru. Rozsudek konstatující neplatnost pojistné smlouvy založen na určitých rozhodných parametrech pojistné smlouvy, pojistných podmínek či obchodního modelu pojišťovny, tak opravňuje předpokládat totožný právní závěr soudu i v případě dalších pojistných smluv se shodnými rozhodnými parametry.

Soudní praxe se v otázkách posuzování platnosti pojistných smluv dnes již ustálila. Soudně konstatované důvody neplatnosti pojistných smluv jako jsou nesjednání pojištění (u pojistných smluv s nulovou či malou pojistnou částkou pro případ smrti) anebo existence zneužívajících smluvních ujednání o srážkách nákladů a poplatků či rizikového pojistného na vrub kapitálové hodnoty pojištění (investiční složky) jsou systémovým problémem, aplikovatelným napříč pojistným trhem. Místně příslušné pražské obvodní soudy problém existence tzv. zneužívajících smluvních ujednání již dnes vlastně bez výjimky vnímají, často právě ve spojení se srážkami na vrub budoucího pojistného plnění, které bez jakýchkoli debat vykazují systémový charakter společný pro všechny verze typových pojistných podmínek.

Jen tři slova – riziko z prodlení!

Některým z důsledků právních vad pojistných smluv již byly věnovány komentáře v předchozích bodech. Pro klienty pojišťoven tyto důsledky mohou být fatální. Je třeba si uvědomit, že je-li pojistná smlouva sjednána pro případ smrti, pak tato může nastat kdykoli a problém tak může přejít na příjemce pojistného plnění třeba hned zítra.

Celá záležitost má ovšem ještě jeden rozměr. Téma je stále více medializováno, klienti se budou se svými nároky obracet na pojišťovny čím dál častěji a vyvstává riziko, že právě medializace bude pojišťovnami zneužita jako počátek běhu jedné z promlčecích lhůt, kdy klient mohl jednat a nejednal. Ovšem pouze ke své škodě, protože prodlení může vést až ke ztrátě celého nároku!

Uvedené usnesení je naopak velmi důležitým signálem pro veřejnost.

Jedná se o problematiku, která se na půdě poslanecké sněmovny řeší opakovaně. O kauze neplatných životních pojištění se například hovoří jako o možném pilotním projektu v rámci systému hromadné žaloby. Hospodářský výbor reagoval na aktuální soudní praxi, kdy místně příslušné soudy v podstatě bez výjimky konstatují neplatnost pojistných smluv bez ohledu na důvod sporu o nároky z pojistných smluv. Hospodářský výbor se tímto usnesením snaží relevantním způsobem prostřednictvím regulátora upozornit veřejnost na problém právních vad pojistných smluv, jelikož uplatnění nároků z pojistných smluv při neexistenci institutu hromadné žaloby je plně v kompetenci každého spotřebitele/klienta, který jediný se proti postupu pojišťoven může případně bránit prostřednictvím finančního arbitra či soudů. Česká národní banka bohužel nemá pravomoc vstupovat do práv a povinností smluvních stran pojistné smlouvy a stát nemá reálnou možnost dotčeným klientům pomoci.